Historie školy TKD I.T.F. Hosin Sool
Prehistorie Školy tkd I.T.F. Hosin sool se píše od počátku roku 1997. Tehdy za mnou přišel před tréninkem můj učitel Jirka Gazda a krátce mluvil o mistrově přání, že by někdo z vyšších pásků měl mít vlastní skupinu. Jirka se mě zeptal, jestli bych to nechtěl být já. Samozřejmě jsem s nadšením přijal a první na co jsem se zeptal bylo, jestli mi může pomáhat Michal Kindl.
První tělocvična, ve které jsme měli první trénink ve své vlastní skupině, byla menší tělocvična ZŠ Jeremenkova v Praze 4. S Michalem jsem se postavil před přibližně 40 lidí, kteří nabuzeni po exhibici přišli zkusit taekwon-do a začal jsem mluvit. Jirka Gazda tehdy stál u dveří jako pozorovatel a rádce. Na těchto již téměř legendárních trénincích si zkusili poprvé tkd také naši nejstarší členové jako např. Jan Kindl, Ondřej Bruna, David Stirber, Lukáš Zimmel, David Lobl nebo Daniel Mašek a spousta dalších a dalších třeba již zapomenutých žáků. Školné tehdy bylo měsíčně 150 Kč za dva přibližně hodinové tréninky týdně, ale začátkem nového školního roku jsme museli zdražit na 200 Kč měsíčně.
Koncem tohoto školního roku se mě Jirka zeptal, jestli nechci mít tuto skupinu jako samostatnou školu. Mít vlastní školu byl pro mě velký sen, takže jistě víte, co jsem tenkrát odpověděl. Na nejbližším tréninku s mistrem si mě mistr zavolal a zeptal se mě, jestli jsem to já, kdo chce mít vlastní školu. Pan mistr mi nabídl okamžitě pomoc formou návštěv na tréninky a s Jirkou se nabídli, že mi pomohou novou školu dojednat na svazu.
O prázdninách se několik členů školy zúčastnilo soustředění v Sušici pod vedením Jirky Gazdy, které bylo fyzicky velmi náročné. Dodnes si pamatuji, jak jsem tehdy asi 7-letého neustále brečícího Davida Lobla tahal za ruku a chvílemi poponášel, abychom jako skupina doběhli v limitu. Davide, už bys mě to měl taky začít oplácet a při běhání mě poponášet. V druhé polovině prázdnin jsem pořádal soustředění já u mě na chatě v Čisté u Rakovníka. Tato chata již tehdy byla ověřená jednou malou skupinkou karatistů z minulého roku (na příběhy z tohoto soustředka se ptejte třeba Radka Pěkného nebo Milana Dolejše) a ani ne 10 žáků a jeden trenér jsme zde strávili první mnou organizované soustředění naší školy. Tady jsem pro změnu musel při běhání bojovat s asi 8-letým Davidem StirberemJ. Tato chata se nám stala útočištěm ještě po několik dalších letních a zimních soustředění.