Taoismus

Vznikl kolem 5 st. př. n. l. v Číně.
Cílem tohoto náboženství (či filozofického směru) je naprosté splynutí člověka s přírodou
Název je odvozen od čínského znaku pro "cestu". Tao je prvopočáteční síla vesmíru, přítomná ve všem, ale větší než všechno.

Podstata Taoismu je v tom, nechávat věci tak jak jsou, nepůsobit na ně, ani se do nich nevměšovat.
Význam Tao nemůžeme poznat, ale můžeme si uvědomit jeho přítomnost a podřídit se jeho zákonům.
Ideálem života taosimu je návrat k pravé lidské povaze, která se vyznačuje neznalostí a nežádostivostí.
Dle Taoismu (jako v jiných východních náboženství) ovládají vesmír dvě protikladné síly: jin a jang.
Jang zahrnuje vlastnost světla, tvrdosti a mužskosti.
Jin představuje tmu, měkkost a ženskost.
Taoismus usiluje o harmonii mezi těmito principy, ale upřednostňuje pasivitu a poddajnost jin. S tím souvisí zásada nekonání.

Špatné lidské chování může narušit rovnováhu mezi jin a jang.
Všechen život umožňuje čchi, životní energie či "dech vesmíru". Taoisté používají různá dechová cvičení a jógu, aby zachovali své čchi.

Zásada nekonání neříká, že nemáme dělat nic, ale nemáme holdovat marné snaze dělat věci, co by byly proti přírodě.
Moudrost není to samé jako vědění a chytrost. Pravá moudrost spočívá v prázdné mysli, oproštěné od vědění, neboť vědění a poznání je zavádějící.

Taoismus klade velký důraz na fyzické zdraví, člověk má dodržovat "9 taoistických cest", kterými posiluje harmonii těla a ducha:
každodenní meditace,
správná výživa,
pohyb (thai-ti, čchi-kung a bojová umění, která všechna pomáhají jak fyzickému stavu, tak stavu duše a proudění čchi),
zdravý sex,
akupunktura,
herbální medicína,
masáže,
feng-šuej,
věštění (ve smyslu naslouchání intucii a interpretace toho, co vidí např. na lidském těle).

Zakladatel - Lao-c´
žil mezi léty 570 - 490 př. n. l. Byl starším současníkem Konfucia, se kterým se setkal. Sepsal učení v knize Tao-te-t´ing (kniha o Tao).